Goodwood 2012 – Jiný, lepší svět….

6. 7. 2012 16.40 - Exkluzivně, Magazín, Reportáž

Já jsem v Goodwoodu strávil tři dny neopakovatelných zážitků už druhý rok za sebou a pochopil jsem již každého, kdo tvrdí, že každým rokem je Festival rychlosti skutečně lepší a lepší.

Letos se oslavovalo hned z několika důvodů a hned několik výročí. Za nejdůležitější bych označil 60. let od založení značky Lotus, které byla věnována i obří skulptura před Goodwood House. O její design a stavbu se už po šestnácté postaral britský designér Gerry Judah a součástí netradičního díla bylo i šest vozů Formule 1 značky Lotus reprezentujících jednotlivé éry. Tato benzínová socha elegantně uctila významného britského výrobce automobilů, ale samozřejmě nezůstalo pouze u statické vzpomínky a nostalgického smutnění pod skulpturou s diskuzí o tom, jestli značka Lotus přežije další rok. Právě naopak. K vidění byly i desítky aut se znáčkem Lotus na kapotě, ať už se jednalo o klasické zeleno-žluté monoposty z éry vizionářského zakladatele Colina Chapmana, anebo o legendární vozy Formule 1 v barvách John Player Special, anebo o kterýkoliv významný silniční Lotus z  bohaté historie značky. Nechyběli samozřejmě ani světoznámí jezdci,jejichž jméno se spojuje nebo spojovalo s Lotusem. Ano, bavím se o přítomnosti legend jako jsou Emerson Fittipaldi, Sir Jackie Stewart nebo Sir Stirling Moss. Festival opět potvrdil svou naprostou unikátnost v tom smyslu, že si nadšení fanoušci mohli obhlížet nejenom ikonická auta z bezprostřední blízkosti, ale také se mohli dostat do blízkosti tak velkých a pro motorismus důležitých lidí jako třeba již zmíněný Sir Stirling Moss.

„Po ruce“ však byli i další mistři volantu – Jacky Ickx, svou premiéru na Festivalu měli Alain Prost a Sebastian Vettel. Dostat se k nim je ve své podstatě jednoduché, ale jen tehdy pokud máte ostré lokty, protože těch, kteří touží po podpisu nebo společné fotografii, jsou stovky.

Druhým tématem festivalu byla oslava mladých talentů motorsportu, kteří zaujali buď svým atraktivním stylem jízdy, nebo rovnou i špičkovými výsledky, které přicházely od prvního momentu, jak usedli za volant závodního auta nebo monopostu Formule 1. Právě tito piloti tak měli vždy obrovský dopad na éru závodění, ve které působili. Kromě žijících pilotů závodních moster se tak samozřejmě důstojně a správně zavzpomínalo i na ty již zesnulé. Uctění památky bylo nádherné zejména u monopostu Lotus Ayrtona Senny a u závodního Porsche 956 Stefana Beloffa. Zde jste vždy našli skupinu lidí trpělivě čekajících na moment, kdy si budou moci udělat fotku a nebo se pouze tišše dotknout toho „kusu plechu a karbonu“, který kdysi sedlali mladí řidičští géniové…

Oficiální čísla návštěvnosti letošního Festivalu ještě nejsou známa, ale klidně bych si dovolil tvrdit, že tímto ročníkem padl rekord z roku 2003, kdy Festival navštívilo za tři dny 158 tisíc lidí. Pravidlem Festivalu zůstává fakt, že v pátek je v areálu nejméně lidí, ale naopak v neděli, kdy je návštěvníků nejvíce, jsou už všechny slíbené hvězdy (lidé i auta) na místě. Jen málokdo tuto událost odřekne, protože pro závodníky je to uvolňující prostředí s příjemnou atmosférou a třeba i popovídáním se starými přáteli.  Tímto můstkem bych se rád dostal k mému hlavnímu doporučení,  a to zní: když jedete na Festival rychlosti v Goodwoodu, vyplatí se vždy jet na všechny tři dny.

V neděli se také konají měřené jízdy, předvedou se tak auta z různých kategorií. Tyhle mnohdy vysloužilé legendy se na trati nikdy nešetří a piloti – pokud ještě mohou – jedou skutečně naplno. Jedinou vážnější nehodou letošního Goodwoodu byl incident Toyoty Tacomy „Pikes Peak“. Její řidič byl totiž příliš široký na výjezdu ze zatáčky a dostal se na mokrou trávu, kde bylo auto neovladatelné. Narazil do bariéry, avšak naštěstí to odnesl „jen“ automobil. Kromě toho, že se vám v pátek může povést dostat se k lidem, okolo kterých je už v neděli téměř nedýchatelné prostředí v davu, za jeden nebo i dva dny se dá jen těžko stihnout obhlédnout si celý areál a vidět „všechno“ co Festival přináší.

Dole se určitě každý nadšenec zdrží ve třech různých paddocích (stará závodní auta, supersporty, F1), svůj čas si vezmou i miliony stánků s nekonečným množstvím různých memorabilií (no řekněte, odešli by jste bez modelu, trika a nebo cenné knížky o motorsportu), dále na vás čekají pavilóny jednotlivých automobilek, a nebo si jednodušše posedíte na tribuně či vedle trati, budete relaxovat a sledovat auta, která se plnou rychlostí řítí na slavném Hill Climb. Nahoře na vás pak čeká rallye stage. Připravit se je třeba i na typicky anglické počasí, které letos zašlo párkrát až do extrému, kdy jste se probudili do nádherného slunného rána ale do hodiny přišel silný déšť s větrem a polovina lidí (ta druhá, to byli nejspíš obyvatelé britských ostrovů…) mrzla v bundách.

Vzpomenul bych i to, co konkrétně mně osobně zpříjemnilo život na Festivalu – klíče od auta. Jednoduché, že? Jde však o to, že mnohé automobilky na Festivalu pořadají různé akce a VIP místa připadnou samozřejme majitelům automobilů dané značky a motoristickým novinářům. Je jedno, zda máte doma Škodu, BMW nebo Jaguar. Mně se tak podařilo dostat na akci, kde byl i Sebastian Vettel a tak jsem si s ním mohl prakticky normálně popovídat.

Kdybych měl tedy vybrat jednu věc, díky které bych označil Goodwood za jakousi mekku motorismu, byla by to rozmanitost. Na půdě Lorda Marcha je jedno, jestli jste fanouškem Scuderie, Jaguaru, BMW nebo Yamahy, všichni si najdou velice rychle a snadno to, co opravdu milují. Na půdě Lorda Marcha jsou všichni za jedno, je to pestrobarevná komunita zarytých a puristických fanoušků motorsportu – ať už na dvou nebo na čtyřech kolech. Na Festivalu rychlosti nepotkáte lidi v teniskách Nike, ale Gulf Racing, na rukách nebudou mít hodinky Swatch ale Tag Heuer, jen proto, že to mají rádi. Mají rádi motorsport. Ihned po tom, jak odstartují motorky všech druhů se na start postaví závodní auta vytrvalostní skupiny C, pak zase F1, pak rallye a a tak dále. Tři dny plné vášně, vzpomínek, radosti a především – rychlosti. Goodwood je skutečně mekka motorismu. A to znamená, že by se tam každý automobilový fanoušek alespoň jednou za život měl vydat. Myslím, že to skutečně lze přirovnat k pouti, kterou prostě musíte vykonat…

Zaznamenal a vyfotografoval: Viliam Ostatnik

překlad a editace: Vojtěch Hlavatý